Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Jeden by řekl, že vidět u nás Sabaton je jedna z těch událostí, které už takový poprask nevyvolají. Přeci jen jsou tu každou chvíli (jako ostatně ve spoustě zemí, je to velmi koncertně aktivní kapela). Když ale z jejich masivního headline tour po celé Evropě začaly přicházet zprávy, že naprostá většina jejich koncertů se postupně vyprodává, napjatě jsem čekala, jak dvojice švédských a jedna skotská kapela zabodují u nás. Že se vyprodá MoR Café, to jsem celkem i čekala. Že se ale Sabaton povede něco, co před nimi nedokázali ..
ETHEREAL BLUE mají evidentně rádi OPETH. Na tom není nic špatného. Vlastně jsem za to v případě těchto Řeků jedině rád. Jejich muzika je totiž stejně jako u slavnějších kolegů... excelentní!
Už podle názvu, jaký Dirty Skirty dali svému debutovému CD je jasné, že tahle čtveřice z Floridy má ráda sedmdesátá léta. Název sice odkazuje na Rainbow, hudba samotná ale míří trochu jinam. Hned první věc „Ride“ má totiž silný náboj Aerosmith z období „Toys In The Attic“. Dirty Skirty na partu kolem Stevena Tylera poukazují jako na svůj největší vzor. K těmto drogovým králům sedmdesátých let si přimyslete ještě Mötley Crüe, Buckcherry, AC/DC a trochu showmanství Davida Lee Rotha, ..
Po všech těch dalších dílech zemí svobody či strážců klíčů stejně už asi ani nejoddanější fanoušci proklamovaným návratům kdekoho do minulosti nevěří. I přes to jsem Chrise Boltendahla před vydáním alba „The Clans Will Rise Again“ začal považovat za kandidáta na průseráře roku. Snaha vracet se do historie (čtrnáct let zpátky do doby skotských „Válečných melodií“) by se dala považovat za běžný kolorit dnešní doby. Ovšem ohlásit návrat do minulosti zároveň s tím, že za těžkotonážního ..
Tak je tu nový Tank. Tank, jehož aktuální deska mohla vyjít stejně tak v roce 1982, kdy tahle parta vydala klasiku žánru NWOBHM (Nová vlna britského heavy metalu), album „Filth Hounds Of Hades“. Od té doby se toho v anglické formaci událo mnoho. Ze sestavy, která nahrála zmíněný debut, nepůsobí v dnešním Tanku už nikdo. Z klasické line-up poloviny osmdesátých let můžeme dnes v kapele spatřit pouze kytaristy Micka Tuckera a Cliffa Evanse. Hlavní personu Tanku – vokalistu Algyho Warda ..
Shogun Tokugawa je mladá plzeňská parta, která si za krátkou dobu na koncertních pódiích získala velmi slušné reference. Vždyť se jim povedlo hrát na jaře 2010 před slavnými metalcorovými ikonami Underoath a Architects, což je úspěch nevídaný. Jistě za to může dobře odvedená práce jejich labelu X-production. Kapela však nelenila a k nahrání svého debutu si za zvukařský pult pozvala všudypřítomného Kaye Buriánka (Sunshine), zázrak mohl být tedy počat...
Opravdu nekonečné bylo čekání na novinku této kultovní kapely! Nedávno vyšlé výroční album samozřejmě nemohlo ukojit lačnou žízeň po pravé dýňové šťávě, naprosto nemetalovým obsahem naopak netrpělivé čekání ještě umocnilo. Zároveň bylo důležité správně rozšifrovat různá marketingová lákadla, která hlásala hudební návrat až k samotnému debutu „Walls Of Jericho“. To už z logiky věci prostě možné není, a to nejen proto, že zásadním stavitelem tehdejší nálady byl půvabně..
Styl metalcore je už dnes na ústupu. Svůj největší boom zažíval zhruba před deseti lety. Právě tehdy na něj reflektovala i čtveřice plzeňských začínajících hudebníků, kteří svou lásku k tvrdé muzice chtěli dát světu najevo pod jménem Concrete. Po „nezbytných“ personálních hlavotřesech se konečně sestava před šesti lety ustálila a kapela nyní nabízí své třetí album nazvané „Reo“. Na něm konečně definovala svůj zvuk a styl a dnes ho označuje jako svůj dosavadní vrchol. Alespoň slovy svého kytaristy ..
Předtím, než jsem slyšel desku „Break The Silence“, bylo jméno Voices Of Extreme pro mě velkou neznámou. Jejich debut „Hypocrite“, pod který se jako producent podepsal bývalý kytarista Anthrax Dan Spitz, jsem zaregistroval jen tak, že „něco takovýho“ vyšlo. Pak jsem o kapele neslyšel. Až letos jsem je objevil na MySpace, když oznamovali vydání nové desky „Break The Silence“. Navíc zjišťuji, že v nich působí i starý známý bubeník John Macaluso (mj. ex-T.N.T.). Zvědavost se násobí ještě tím, na jaké vlivy ..
Pokud snad Elvenking dali svým dosud posledním studiovým počinem „Two Tragedy Poets ... And A Caravan Of Weird Figures“ kotlíkářům naději, že by mohli zase výrazněji načichnout folkem, novinkové album „Red Silent Tides“ potvrdilo to, co elfíci jasně řekli posledním „naplno zapnutým“ albem „The Scythe“. V případě italských hračičků je folk definitivně minulostí. Někdo může argumentovat díky tradičně výraznému využití houslí, že tahle škatulka ještě není definitivně zaklapnutá. ..
Když Unruly Child na začátku devadesátých let v Americe vznikli, byli automaticky zařazeni do kategorie superskupin, protože ve svých řadách měli bývalého zpěváka Marka Free z King Kobra, bubeníka Hurricane Jaye Schellena a kytaristu Bruce Gowdyho (ex-Stone Fury, Glenn Hughes). Jejich bezejmenný debut z roku 1992 ale dvakrát nepřekvapil. Za prvé proto, že vyšel pro melodický rock ve špatné době, za druhé, že prostě materiál, který obsahoval, nebyl zrovna nic moc. V Unruly Child byli sice zruční muzikanti, ..
Ve Skandinavii se rodí skvělé kapely napříč všemy metalovými žánry a těm temnějším a pochmurnějším se tam pochopitelně daří skvěle. A tak o vysoce kvalitní kapely (ať už z jakéhokoli severského státu) není nouze. Vody progresivního metalu jsou ale kalné a nová jména se tam hledají trochu obtížněji. A proto mě obzvlášť potěší, když při hledání zničeho nic vyplave zrovna taková kapela, jako jsou Divided Multitude. ..
Francouzská kapela Nightmare je pro mě velmi osvěžujícím prvkem na melodické scéně a jejich hudba si s každou další nahrávkou vybojovává na mém osobním žebříčku čím dál lepší pozice. Navíc mě hodně zaujala jejich show na Metalfestu v Plzni. Jejich druhá festivalová zastávka u nás se bohužel neuskutečnila (viz níže), takže interview se muselo realizovat pouze na dálku. Na otázky ohledně minulosti, současnosti i budoucnosti kapely ochotně odpověděl basák a zakládající člen Yves Campion. ..
Amerických metalcorových band vyrostlo za posledních let jak hub po dešti. Mezi ty kvalitní kousky rozhodně patří i parta The Devil Wears Prada, založená roku 2005. Pojďme se tedy podívat blíže na jejich nové EP s názvem "Zombie".
Po rozpadu domovských Hanoi Rocks bylo zcela logické, když zpěvák Michael Monroe ohlásil, že bude nadále pokračovat pod svým jménem. Pro tento účel se spojil s někdejším parťákem z Hanoi Rocks a současným basistou kultovních New York Dolls Samim Yaffou, frontmanem The Wildhearts Gingerem, současným kytaristou New York Dolls Stevem Contem a mladým švédským bubeníkem Karlem Rockfistem. Tahle už na první pohled silná sestava předkládá jako předkrm před novým studiovým albem..
A jéje, to nám to Turillovci zase pěkně zazdili. Sotva jsme jim stačili pochválit jejich poslední řadovku, už je na světě docela průměrné épíčko „The Cold Embrace Of Fear“. Stopáž kolem 36. minut byla na první pohled velmi sympatická a dávala prostor k natěšeným představám, jak že si to zase pánové pohrají s velkolepou dramatizací a filmově-soundtrackovým spektáklem. Pánové si opravdu pohráli, bohužel však při tomto tvůrčím skotačení ztratili míru a místo metalové nálože s několika doplňujícími intermezzy ..|
Dnes je 31.7.2025, svátek má Ignác
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
SABATON, ALESTORM, STEELWING – 6., 7. listopadu 2010 – Zlín, MoR Café, Praha, KD Vltavská
|
[11.11.2010] |
ETHEREAL BLUE – Essays In Rhyme On Passion & Ethics
|
[10.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
DIRTY SKIRTY - Long Live Rock n´Roll
|
[09.11.2010] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - The Clans Will Rise Again
|
[08.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.11.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
CONCRETE - Metal vytesaný v betonu
|
[05.11.2010] |
VOICES OF EXTREME - Break The Silence
|
[04.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.11.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
DIVIDED MULTITUDE – Guardian Angel
|
[02.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.11.2010] |
THE DEVIL WEARS PRADA – Zombie EP
|
[01.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
MICHAEL MONROE - Another Night In The Sun
|
[31.10.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
RHAPSODY OF FIRE - The Cold Embrace Of Fear (EP)
|
[30.10.2010] [hodnocení: 5,5/10] |